Hledá se učitel na ukulele

Základem dobré výuky je skvělý motivovaný a kreativní učitel. Určitě byste doplnili další přídavná jména vyjadřující jeho skvělé vlastnosti nejen jako učitele, tedy toho, co umí předávat znalosti a dovednosti, ale také skvělého člověka. No a nyní na zem. Kde takového učitele sehnat pro sebe nebo pro svou drahou ratolest?

Někdy těžká otázka. A vzhledem k množícím se dotazům ohledně výuky v různých koutech naší vlasti to nebude asi ojedinělý problém.

Takže kde vzít a nekrást? Pokud hledáte  a najít nemůžete a už jste prohledali všechny stránky, které vám Google nebo jiný vyhledávač nabídl, zvažte možnost využít moderní technologii. Já vím, nikdo a  nic nenahradí kontakt učitel – žák. Hra na hudební nástroj je prostě něco specifického, kde vzájemný kontakt je nenahraditelný. Naprosto souhlasím. Nejlepší je zpětná vazba, kdy jsem s člověkem v dané místnosti a mohu mu ruce poupravit, posunout mu je, trošku ten prst “zakřivit” apod. I pro vyučovaného je pohodlnější, když se může podívat na hru učitele z úhlu, který považuje v daný okamžik za potřebný. Nicméně se bavíme o situaci, kdy není, kde brát.

Jaké jsou tedy možnosti?

Jejich řazení za sebou nevyjadřuje jejich použitelnost, důležitost.

1. Youtube

O youtouberech toho bylo napsáno hodně. V poslední době mě upoutávali články stěžující si na to, jak každý blbne (promiňte mi ten výraz) naší spořádanou mládež, ať už jsou předmětem videa líčení, počítačové hry nebo jiné záležitosti. Věřte nebo ne, část youtouberů se věnuje i výuce hry na nástroje. A někteří i na ukulele. Pokud ovládáte AJ, máte značnou výhodu. Množství videí máte neomezené.  Ale pozor! Na youtube se dají najít skvělá videa nejen pro začátečníky, celkem dobře vysvětlená a názorná, ale musíte se k nim proklikat. Takže hledejte. A nespoléhejte na první video, na které narazíte.

Pro začátečníky jsou vhodnější videa, která jsou označena jako lekce a jsou číslovaná: “Vaše první lekce na ukulele” apod. Po čase se podívejte i na ty tutoriály, ale ze začátku riskujete, že to bude na vás příliš těžké. Alespoň na to si stěžují lidé, kteří přijdou ke mě.

Co by mělo video obsahovat? úvodní lekce určitě držení, případně ladění ukulele, vždy prstoklad jednotlivých akordů a názorné vysvětlení, co má dělat levá i práva ruka, typy na přesouvání akordů, rozfázované rytmické figury pro pravou ruku. a samozřejmě ukázka toho, jak to má vypadat. Kontrola spočívá na vás samotných. Bohužel chybějící zpětnou vazbu, nijak nenahradíte.

2. Chytré aplikace

Nejčastěji se využívá jako ladička.Nicméně jsou i aplikace, které mají ambice vás opravdu naučit hrát. Jsou jakousi obdobou knih pro samouky. Moje nejoblíbenější je Yousician, která se snaží dávat zpětnou vazbu. Na základě toho, co student “vyprodukuje” za zvuk mu aplikace ukazuje, zda je to dobře nebo se potřebuje zlepšit. Jde tedy alespoň o zvukovou kontrolu (chybí pomoc s rukami nebo s dotazy studentů), ale aspoň něco…

Samotná aplikace tvrdí, že chce být pomocná učitelům a jejich studentům, pomáhá v tom, aby studenti hráli přesněji (nezpomalovali a nezrychlovali). Asi super záležitost pro anglickou část světa, u mých studentů zatím příliš velký úspěch neměla. Nadchla se pro ni pouze část. Pro ty menší by byl lepší jiný repertoár…(kromě české hudby chybí ukulele hity, ale chápu, že jednak jde o to zasáhnout publikum především anglicky mluvící a asi hlavní důvod – ukulele hity vyžadují celkem náročné plnění autorských práv).

3. Knihy pro samouky

Knihy pro samouky jsou již evergreeny. A v současné době bývají doplněna o DVD nebo alespoň CD. Videa nebo nahrávky vám ukáží, jak má výsledek vypadat. Některá propracovaná vydání mají i tu možnost nahrávky zpomalit, můžete tak s nimi cvičit.

Na českém trhu najdete zatím pouze učebnice s CD. A jsme moc rádi za ně. Dlouhou dobu tady byla pouze jedna učebnice od pana Šárka, která je v D ladění (prostě vznikala v době, kdy nebylo ladění vyhraněno, nyní se převáženě používá C ladění). Kniha sice celkem povedená, ale myslím, že ne pro absolutní začátečníky bez předchozí hudební průpravy, kteří si asi neporadí s přehozením materiálu o tón níž. Během jednoho roku vyšly dvě nové publikace ohledně ukulele. První od B. Andersona, organizátora Ukulele festivalu, druhá od pana Petra Zemana. Obě mají své výhody a podrobněji se k nim vrátím někdy příště.

4. Výuka po internetu

Je samozřejmě něco jiného sedět s učitelem v jedné místnosti a  sedět doma a povídat si s ním přes Skype nebo jinou aplikaci. Nicméně i přes internet  je učitel schopen sdělit, zda student hraje správně a zda jsou  správně postavené ruce a jak pracují. S nápravou je to sice trošku horší, může pouze slovem upozornit a maximálně demonstrovat na sobě (nelze ruce přesouvat, ohýbat apod.) Nicméně je to pořád lepší než žádná zpětná vazba. Osobně nyní testuji jednu aplikaci, přes níž si dokáži představit individuální lekce. Se Skypem jsem příliš spokojená nebyla. Tak uvidíme, na podzim již plánuji ostrý provoz.

Výuka po internetu může částečně učitele nahradit. Nehodí se však pro každého, např. nedovedu si představit, že bych takto učila malé děti.