Ukulele soukromě nebo v ZUŠ

Před nedávným časem jsem měla se svými dětskými studenty malé vystoupení. Když jsme se na něj přesouvali, pochopitelně jsme budili pozornost okolí. Aby, ne..:-) Šlo nás málo, ale nesli jsme více jak trojnásobné množství ukulele. Ne, že bychom jich potřebovali tolik, jen po krátkém vystoupení následoval zdarma workshop pro absolutní začátečníky. 

Když jsme dorazili na místo, děti čelily otázce, kam chodí hrát na ukulele. Děvčata odpověděla, že  chodí do  kroužku. Tazatel se s tím nespokojil a chtěl znát jméno instituce. Když děvčata přemýšlela, jak odpovědět, objevila jsem se na scéně já (právě jsem se vracela z toalety). A vše uvedla na pravou míru, že učím soukromě, a že jsem po dohodě s rodiči děvčatům vytvořila kroužek, kam si chodí zahrát. Pán byl asi trochu překvapený a měl trošku skeptický výraz. Uvědomila jsem si, že možná má soukromá výuka pro spoustu lidí špatný zvuk. Nebo je tolik neobvyklá?

Nevím, každopádně na sdělení učím soukromě, často vídávám překvapené či skeptické tváře.

Možná je pro někoho soukromá výuka trochu tabu, přeci jenom dlouho tady jiná možnost než ta státní nebyla, a také se traduje, že se rodiče nedoplatí, i když nemusí být zas o tolik dražší než státní verze.

A jaké mýta o soukromé výuce panují? Tady je hned několik, na které jsem si vzpomněla. Tyhle kolovaly po školách, kde jsem učila.

 

Asi oblíbeným mýtem o soukromé výuce je, že děti nemohou hrát spolu.

To však není pravda. Nevím, jak moc hrají děti spolu v rámci lekcí ostatních soukromých učitelů, já se je spojovat snažím. Ne vždy je to možné, někdy najít děti podobné věkem se stejnými časovými možnostmi je obtížné, ale to jsem částečně řešila i na ZUŠ. Je ale pravda, že nemohu dětem nabídnout tak široké možnosti, s kým by mohli hrát. Myslím tím s jakým nástrojem. V tomto ohledu má organizace sdružující učitele různých nástrojů jasnou výhodu. Stejně tak nevím, že by někdo ze soukromých učitelů měl svůj jazz orchestr nebo cimbálku (myslím jako možnost pro jeho studenty, sami učitelé často v různých ansámblech a skupinách hrají). Na druhou stranu ukulelový nebo kytarový soubor, případně je propojené s nějakými hosty z jiných nástrojových skupin není pro soukromého učitele až tak nereálné. Z vlastní zkušenosti to mohu potvrdit. Takovou skupinu vedu.

 

Druhý mýtus: Výuka není tak kvalitní.

Budu nyní mluvit za sebe. Domnívám se, že kvalitní výuka je především záležitost učitele. Škola by měla dávat pro učiteli podnětné prostředí a podporu, ale ve své praxi jsem se již setkala i s opakem. Stejně tak jsem v ZUŠ potkala spoustu vynikajících učitelů, ale nebudu tvrdit, že jsou tam pouze tito vyučující. Bohužel jsem narazila i na takové, kteří na děti celkem bez důvodu křičeli, bili je za chyby v provedení skladby, nebo je šťouchali ukazovátkem do žeber. Prostě dobrý učitel, bude dobrým učitelem, ať učí v ZUŠ nebo soukromě.

 

Třetí mýtus: Když někdo chodí do soukromé výuky, nevystupuje veřejně.

Zase budu mluvit sama za sebe. Hned musím zdůraznit, že nikoho nenutím vystupovat. Abych pravdu řekla, ono to dost dobře nejde. I na ZUŠ, když budete nutit žáčka vystupovat, tak se pravděpodobně stane, že vám v daný den onemocní apod. Nenutím vystupovat dospělé ani děti. Snažím se jim tuto variantu nabídnout, třeba i několikrát. Neptám se jich každou hodinu. Jen třeba po půl roce nebo po roce se zeptám, zda již by to chtěli zkusit. Kdo chce, ten na vystoupení jde. A já pracuji na tom, aby byl připravený. Pravda poslední dobou upřednostňuji skupinové vystupování, protože mi přijdou studenti uvolněnější a šťastnější, ale nikomu nebráním vystoupit samostatně. Snažím se je podporovat, aby hráli sóla apod.

 

Soukromá výuka je jen pro bohaté

Soukromá výuka pro dítě školou povinné nebo na střední škole Vás rozhodně vyjde dráž než v ZUŠ. To je bezesporu. Nějaká speciální stipendia většinou soukromí učitelé nemohou poskytovat. Stejně tak tato výuka není proplácena ze sociálních programů (tedy alespoň jsem o ničem podobném neslyšela, pokud víte o opaku, prosím, napište to do komentářů). Nicméně s cenou se dá trošku čarovat. Ze začátku jsem ráda, když učím děti individuálně, abych se s ním seznámila a ohlídala vše potřebné (držení nástroje, postavení rukou, jejich práce). Po poměrně krátkém čase, se můžeme domlouvat na skupinové výuce. Čas do skupinové výuky je individuální. Moc se mi nechce psát konkrétní počet měsíců, protože u každého je to trochu jiné. Důležité je chuť konkrétního dítěte, z mého hlediska je nutné, aby zvládlo několik základních akordů a 2 či 3 rytmy. S tím už jsem schopna ve skupině pracovat a zbytek lze doučit i tam. Tím, že děti spojím, výrazně snížíme i cenu lekcí a prakticky se dostáváme na velmi podobnou cenu k ZUŠ.

Pokud jste dospělák, pak Vás asi výhodnost ZUŠ zklame. Na vás totiž nedostane ani korunu dotace a tím pádem bude chtít po vás uhradit 100% nákladů. A v tu chvíli vychází často soukromá výuka levněji. Protože neplatíte prázdniny. U mě navíc neplatíte pevný paušál, buď si zaplatíte celý kurz nebo individuální lekce, které můžete platit každou zvlášť až po jejím odchození.

V čem se výuka u soukromého učení a v ZUŠ odlišuje?

Nikomu rozhodně nechci ZUŠ vymlouvat. Má své nesporné výhody. Navíc každému vyhovuje něco jiného, někdo uvítá větší počet hodin, někdo si raději každou lekci pečlivě náplánuje, jinak mu to přijde jako ztráta času. Následující řádky berte jako malé srovnání dvou možností, které jsem si jako učitelka/lektorka vyzkoušela.

Časová náročnost

V ZUŠ má žák určený poměrně přesný vzdělávací plán, kdy se v daném nástroji chodí na hodiny individuelně či skupinově, kdy se chodí do hudební nauky, v kterých ročnících navštěvuje žák souborovou (orchestrální) hru. Tomu se musí žák podřídit. Měl by tak do ZUŠ chodit 2x – 3x týdně podle toho, jak se zadaří rozvrh poskládat. Někomu časová náročnost vyhovuje, někomu ne. U soukromého učitele je zpravidla lekce 1x týdně nebo i jednou za 14 dní (záleží na dohodě).

Obsah hodin

Velkou výhodou soukromé výuky je to, že se můžete jasně domluvit, co se bude probírat. Chcete hrát doprovodnou kytaru a chcete hrát bez not, nebo chcete hrát pouze klasickou hudbu. Pokud s tím učitel souhlasí, není problém. Vždy se ptám, co chtějí studenti hrát a snažím se jim vyhovět. Většina skladeb a písní, co s nimi hraji, jsou přesně to, co si sami vybrali.  Ostatní hrají pouze proto, aby se dostali na tu technickou úroveň, aby si mohli zahrát to, co chtějí dalšího. Učitel v ZUŠ se snaží také vyhovět svým žákům, ale nemůže souhlasit tak často, prostě z toho důvodu, že musí splnit nějaký počet etud apod., aby dodržel naplnění minimálních výstupů (laicky si je můžete představit jako osnovy). To může být výhoda i nevýhoda. Záleží z jakého úhlu pohledu se na to budete dívat.

Vím, že mnoho dětí v ZUŠ si stěžuje, že musí zase do hudební nauky. Při soukromé výuce se zpravidla  teorie probírá s tím, co právě student hraje. A lze individuálně řešit, na co právě stačí.

Zapůjčení nástroje

Jednoznačnou výhodou ZUŠ je to, že Vám mohou některé nástroje zapůjčit domů. Neznám žádného soukromého učitele, který by to mohl udělat. Nástroje půjčuji, ale pouze na hodině. Konkrétně ale u ukulele to nepovažuji za tak velký problém. Ukulele pořídíte doslova za pár korun ve srovnání s houslemi, příčnou flétnou nebo klarinetem.

Ukulele samostatně

Neprocházela jsem všechny weby ZUŠ v republice, ale zatím jsem nenašla, že by některá ZUŠ vyučovala samostatně hru na ukulele. Vždy bylo ukulele v rámci hry na kytaru. Nic proti tomu, jen ne všem to vyhovuje 🙂 Ke mně právě chodí děti, které se chtějí učit pouze na ukulele, ne ještě na další nástroj.

Rozmanitost

ZUŠ má ještě jednu výhodu. Ačkoliv se snažím, aby studenti hráli spolu, nemohu jim nabídnout takovou rozmanitost souhry s jinými nástroji. Na druhou stranu, když si zavzpomínám na chod školy, kde jsem pracovala, tak většina žáků této možnosti nevyužívala. Jaká škoda…

Vyberte si možnost, která Vám nebo Vaším dětem bude nejvíce vyhovovat a buďte v ní šťastni 🙂 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Nenechte si ujít mé články

    Zadejte svůj e-mail a žádný článek Vám neunikne. Jakmile ho zveřejním, pošlu Vám zprávu.

  • Kategorie