Jmenuji se Pavlína Vargová a mým cílem je naučit lidi hrát

na ukulele s radostí a bez zbytečného stresu.

Své zkušenosti a hudební nadšení sdílím se svými žáky asi 16 let. Stále mě má práce velmi baví a naplňuje mě. Mezi mé studenty patří jak malé děti tak dospělí včetně seniorů (věk mých studentů se pohybuje mezi 5 a 75 lety).  Posledních 5 let se věnuji kromě výuky dětí, také organizování kurzů pro dospělé, především hry na kytaru a ukulele, které sama vedu.

Když jsem začala učit v ZUŠ, všimla jsem si, že většina dětí na začátku své hudební cesty chce hrát. Jsou motivované a na výuku se těší. Bohužel časem jejich nadšení upadá. Hledala jsem, v čem je problém a jak učit tak, aby to bylo pro děti zábavnější. 

Ve svém životě jsem se setkala se spoustou skvělých učitelů, kteří byli pro výuku zapálení a snažili se, aby děti hraní bavilo.  Bohužel se našli i takoví, kteří do svých žáků šťouchali ukazovátkem, když udělali chybu. Případně na ně křičeli a zastrašovali je špatnými známkami. Když nic nepomáhalo, vždy vše spravila věta:  "On/ona prostě nemá talent". 

Nyní jsem ráda za dobré i špatné vzory. Od každého z nich jsem se něco důležitého naučila. 

 

Dnes věřím, že každý může hrát na ukulele či kytaru. Ne všichni mohou být koncertní virtuosové, ale všichni jsme schopni si zahrát pro radost. A o to jde především!

Nerozděluji lidi podle toho, zda mají nebo nemají talent, zda jsou mladí nebo staří. Hrát mohou všichni ti, kteří chtějí a jsou ochotni pro to něco udělat. 

Na tomto základě jsem založila své kurzy a výuku celkově. Dnes mě žádají lidé, zda bych v jejich městě mohla kurzy zorganizovat. Bohužel není v mých silách jezdit po celé republice. Bylo by to příliš časově náročné a cena kurzu by se tak vyšplhala do závratné výše. Vím, že je složité najít dobrého lektory hry na ukulele, proto jsem se rozhodla alespoň trochu pomoci svým projektem, který právě vzniká. 

 

Lidé mnohdy ani netuší, co se v nich skrývá, když se jim dostane plné podpory. Na mé kurzy přicházejí různí zájemci, někteří již mají zkušenosti s hudbou (většinou v dětském věku hráli na hudební nástroj), jiní nemají. Ale často jsou překvapeny obě skupiny, když po několika týdnech jsou schopni a hlavně ochotni si stoupnout před lidi a hrát. Mám z nich velkou radost. Je krásné vidět, jak si začínají věřit. Pokud mi to dovolí, záznam alespoň některých skladeb sem umístím.

Aby nedošlo k omylu. Nikoho k veřejnému vystupování nenutím, většina se obvykle přidává z nadšení ze hry 🙂